A

Absolutní vlhkost

Absolutní vlhkost (angl. absolute humidity) je fyzikální veličina vyjadřující množství vodní páry obsažené ve vzduchu, obvykle udávané jako hmotnost vodní páry v jednotkovém objemu vzduchu (např. v gramech na metr krychlový, g·m⁻³). Udává skutečné množství vodní páry bez ohledu na teplotu nebo tlak vzduchu. Absolutní vlhkost se mění při změně obsahu vodní páry nebo při změně objemu vzduchu (např. při jeho ochlazení či zahřátí), a je důležitým parametrem pro hodnocení vlhkostních poměrů v atmosféře a procesů kondenzace a výparu.

Aerodynamická drsnost

Aerodynamická drsnost (angl. aerodynamic roughness, často označovaná jako roughness length, značka z₀) je míra nerovnosti povrchu, která ovlivňuje pohyb vzduchu v přízemní vrstvě atmosféry. Vyjadřuje, do jaké výšky nad povrchem sahá vliv tření a turbulence způsobené překážkami (např. vegetací, budovami, reliéfem).

Více

Formálně je aerodynamická drsnost parametrem v logaritmickém profilu větru: \[ u(z) = \frac{u_*}{\kappa} \ln\!\left(\frac{z}{z_0}\right) \] kde:
– \(u(z)\) je průměrná rychlost větru ve výšce \(z\),
– \(u_{*}\) třecí rychlost (friction velocity),
– \(\kappa\) von Kármánova konstanta (\(\approx 0.41\)),
– \(z_0\) délka drsnosti, tedy výška, kde se rychlost větru teoreticky rovná nule.

Hodnota \(z\) závisí na charakteru povrchu:  - hladká vodní hladina = \(z_0\approx0.0002\:\mathrm{m}\),  - nízká tráva = \(z_0\approx0.01-0.03\:\mathrm{m}\),  - obilné pole = \(z_0\approx0.01\:\mathrm{m}\),  - les nebo město = \(z_0\approx0.5-2\:\mathrm{m}\).

Aerodynamická drsnost je klíčovým parametrem pro výpočty proudění vzduchu, výměny tepla, vodní páry a plynů mezi povrchem a atmosférou a používá se v mikrometeorologii, klimatologii i modelování turbulence.

Aerodynamický odpor

Aerodynamický odpor (angl. aerodynamic resistance) je veličina vyjadřující míru odporu vzduchu proti přenosu tepla, vodní páry nebo plynů mezi povrchem země a atmosférou. Závisí na drsnosti povrchu, rychlosti a stabilitě proudění vzduchu a na výškovém rozdílu mezi zdrojem látky a měřicí hladinou. Aerodynamický odpor představuje opačnou veličinu k účinnosti turbulentní výměny – čím menší je odpor, tím intenzivnější je přenos. V klimatologii a mikrometeorologii se uplatňuje při výpočtech výměny energie a hmoty, např. v rovnicích pro evapotranspiraci nebo toky plynů mezi povrchem a atmosférou.

Aktuální evapotranspirace

Aktuální evapotranspirace (angl. actual evapotranspiration, zkr. \(\mathrm{ET_a}\)) je skutečné množství vody, které se v daném čase a místě odpaří a transpiruje z povrchu půdy a vegetace do atmosféry. Na rozdíl od referenční evapotranspirace závisí aktuální evapotranspirace na dostupnosti vody v půdě, stavu vegetace, meteorologických podmínkách a managementu půdy. Představuje reálnou ztrátu vody z ekosystému a je klíčovým ukazatelem při hodnocení vodní bilance, sucha a efektivity závlah.

Albedo

Albedo je fyzikální veličina vyjadřující poměr mezi množstvím slunečního záření odraženého povrchem a celkovým dopadajícím zářením.

Více

Udává se jako bezrozměrné číslo v rozmezí 0–1 nebo v procentech. Hodnota albeda závisí na vlastnostech povrchu, jako jsou barva, struktura, vlhkost či úhel dopadu záření – např. sníh má vysoké albedo (0,7–0,9), zatímco tmavý les nebo voda nízké (0,05–0,2). Albedo ovlivňuje energetickou bilanci Země a hraje klíčovou roli v klimatickém systému, protože určuje, kolik sluneční energie je pohlceno nebo odraženo zpět do vesmíru.  Albedo povrchu se pohybuje v rozmezí od 0.1 do 0.4, přičemž v urbanizované zástavbě je tento poměr o něco málo vyšší.

Anisohydrie

Anisohydrie (angl. anisohydry) je fyziologická strategie rostlin, při níž rostlina neudržuje stálý vodní potenciál listů (\(\psi_i\)) během měnících se podmínek prostředí, ale umožňuje jeho kolísání podle dostupnosti vody v půdě a atmosférického výparu.

Více

Rostliny vykazující anisohydrii regulují otevření průduchů méně přísně, čímž si i při poklesu půdní vlhkosti zachovávají vyšší fotosyntetickou aktivitu, avšak za cenu vyšších ztrát vody a rizika kavitace xylému. Anisohydrie je protikladem isohydrie, kdy rostliny udržují relativně stabilní vodní potenciál pomocí rychlého uzavírání průduchů při vodním stresu. Tento koncept se využívá v ekofyziologii a hydrologii rostlin k hodnocení vodní strategie, odolnosti vůči suchu a reakce vegetace na klimatické změny.

Atmosférický tlak

Atmosférický tlak (angl. atmospheric pressure) je tlak, který vyvolává hmotnost vzduchového sloupce působícího na jednotku plochy zemského povrchu. Jinými slovy vyjadřuje sílu, kterou atmosféra působí na objekty v dané výšce v důsledku gravitace.

Více

Hodnota atmosférického tlaku klesá s nadmořskou výškou, protože se zmenšuje hmotnost vzduchu nad daným místem. Na hladině moře má standardní atmosférický tlak hodnotu \(1013,25\:\mathrm{hPa}\) (hektopascalů), což odpovídá 1 atmosféře (\(\mathrm{atm}\)) nebo \(760\:\mathrm{mm}\) rtuťového sloupce (\(\mathrm{mm}\) Hg). Atmosférický tlak se měří pomocí barometrů (rtuťových, aneroidových nebo digitálních) a jeho změny jsou klíčové pro tvorbu a vývoj počasí. Nízký tlak je spojen s cyklonami, oblačností a srážkami, vysoký tlak s anticyklonami, tedy klidným a suchým počasím.
Atmosférický tlak je základní veličinou meteorologie a klimatologie, protože ovlivňuje pohyb vzduchu (vítr), výpar, kondenzaci i distribuci srážek a je jedním z hlavních prvků atmosférické cirkulace.