C

Citlivost průduchů

Citlivost průduchů na deficit nasycení vodních par (angl. stomatal sensitivity to vapor pressure deficit) vyjadřuje, jak silně reagují průduchy rostlin (stomata) na změny deficitu nasycení vodních par (VPD – Vapor Pressure Deficit), tedy na rozdíl mezi aktuálním a nasyceným tlakem vodní páry ve vzduchu.

Více

VPD určuje „poptávku“ atmosféry po vodní páře – čím je vyšší, tím je vyšší potenciální výpar. Rostliny na rostoucí VPD reagují uzavíráním průduchů, aby omezily transpiraci a zabránily nadměrné ztrátě vody. Citlivost průduchů lze popsat empiricky například pomocí vztahu:

\[ g_s = g_{s_\mathrm{ref}} - m\ln(\mathrm{VPD}) \] kde:
– \(g_s\) – aktuální stomatární vodivost,
– \(g_{s_\mathrm{ref}}\) – referenční vodivost při VPD = 1 kPa,
– \(m\) – parametr vyjadřující citlivost průduchů na změnu \(VPD\).

Rostliny s vysokou citlivostí (velké \(m\)) průduchy při zvýšení \(VPD\) rychle uzavírají tzn. šetří vodu, ale omezují fotosyntézu. Naopak druhy s nízkou citlivostí si při vyšším \(VPD\) udržují otevřenější průduchy (udržují asimilaci), ale riskují vodní stres. Citlivost průduchů na \(VPD\) je důležitým fyziologickým parametrem v ekofyziologii, modelování transpirace a hodnocení odolnosti rostlin vůči suchu, protože určuje strategii hospodaření s vodou (isohydrickou nebo anisohydrickou).