L

Laminární proudění

Laminární proudění (angl. laminar flow) je typ proudění tekutin (včetně vzduchu), při němž se částice tekutiny pohybují uspořádaně v paralelních vrstvách (laminách) a nevznikají mezi nimi turbulence ani víry.
Rychlost proudění se mění plynule od nuly u povrchu (vlivem tření) až po maximální hodnotu ve středu proudu.

Více

Laminární proudění se vyskytuje při malých rychlostech proudění, nízké hustotě a vysoké viskozitě tekutiny, tedy při nízkých hodnotách Reynoldsova čísla (\(Re < 2300\)).

V atmosféře se laminární proudění uplatňuje pouze v bezprostřední blízkosti povrchu (tzv. laminární podvrstva) nebo při velmi klidném počasí s malým větrem.
Většina pohybů vzduchu v přízemní vrstvě je však turbulentní.

Z hlediska výměny energie a látek má laminární proudění omezenou účinnost přenosu tepla, vodní páry a plynů, protože nedochází k mísení vzduchu.
Je však důležité v aerodynamice, meteorologii a fyzice proudění, kde představuje základní model ideálního, stabilního proudění.

Latentní teplo výparu

Latentní teplo výparu (angl. latent heat of vaporization, značka \(\lambda\)) je množství tepelné energie potřebné k přeměně jednotkové hmotnosti kapalné vody na vodní páru při konstantní teplotě a tlaku, bez změny teploty látky samotné.
Vyjadřuje se v jednotkách J·kg⁻¹ a při teplotě 20 °C má hodnotu přibližně 2,45 × 10⁶ J·kg⁻¹.

Více

Latentní teplo výparu představuje energii spotřebovanou při výparu (např. při evapotranspiraci) nebo uvolněnou při kondenzaci.
Je tedy klíčovou veličinou v energetické bilanci povrchu a koloběhu vody v atmosféře.

V meteorologii a hydrologii se používá k převodu mezi tokem latentního tepla (\(\lambda E\)) a skutečnou evapotranspirací (\(ET_a\)):

\[ \lambda E = \lambda \cdot ET_a \]

kde:
– \(\lambda E\) je energetický tok (W·m⁻²),

– \(ET_a\) množství odpařené vody (kg·m⁻²·s⁻¹ nebo mm·den⁻¹).

Latentní teplo výparu je klíčovým faktorem při výpočtech výparu, přenosu energie, tvorbě oblaků i stabilitě atmosféry, protože představuje hlavní cestu přeměny energie mezi povrchem Země a atmosférou.

Lenticelární výpar

Lenticelární výpar (angl. lenticellar transpiration nebo lenticellar evaporation) je odpařování vody z rostlinných pletiv prostřednictvím čoček (lenticel) – drobných pórů v peridermu (kůře) dřevnatých částí rostlin, zejména stonků a větví.

Více

Tento typ výparu tvoří obvykle velmi malou část celkové transpirace, protože lenticely mají omezenou propustnost a jejich hlavní funkcí je zajišťovat výměnu plynů mezi vnitřními pletivy a atmosférou.

Lenticelární výpar může být významnější: - při poškození pletiv,
- při ztrátě funkce průduchů,
- během vegetativního klidu nebo u trvale dřevnatých rostlin.

Z fyziologického hlediska doplňuje stomatární a kutikulární výpar a podílí se na celkové vodní bilanci rostliny, i když jeho kvantitativní význam bývá zanedbatelný.

Litorál

Litorál (angl. littoral zone) je pobřežní pásmo vodního tělesa, které zahrnuje oblast od břehu po místo, kam ještě proniká dostatek světla pro růst vodních rostlin (do hloubky fotické zóny).
V jezerech a rybnících odpovídá mělčině s dnem osídleným makrofyty, zatímco v mořském prostředí zahrnuje pásmo mezi přílivem a odlivem (přílivovou zónu).

Více

Litorál je ekologicky nejbohatší část vodního ekosystému, protože kombinuje vlivy vody a souše.
Poskytuje stanoviště pro vodní i suchozemské organismy, je místem intenzivní fotosyntézy, rozkladu organické hmoty i vývoje mnoha živočichů.

Charakter litorálu závisí na: - sklonu břehu,
- typu substrátu,
- kolísání hladiny,
- proudění vody,
- expozici vůči větru či vlnám.

V hydrologii, limnologii a ekologii má litorál zásadní význam pro biologickou produkci, koloběh živin a samočisticí procesy ve vodních nádržích.

Lysimetr

Lysimetr (angl. lysimeter) je měřicí zařízení používané k určování vodní bilance půdy, zejména evapotranspirace, vsakování a odtoku.
Obvykle má podobu nádoby nebo válce naplněného půdou, v níž jsou pěstovány rostliny a která je izolována od okolní půdy, aby bylo možné přesně sledovat příjem a ztráty vody.

Více

Množství vody v lysimetru se sleduje pomocí vážení, měření srážek, závlahy, odtoku a změn půdní vlhkosti.

Podle konstrukce se rozlišují: - vážkové lysimetry – měří změny hmotnosti celého zařízení,
- nevážkové lysimetry – určují vodní bilanci výpočtem ze vstupních a výstupních toků.

Lysimetry se používají v hydrologii, zemědělství a ekologii k: - kalibraci modelů evapotranspirace,
- hodnocení hospodaření s vodou,
- výzkumu interakcí mezi půdou, rostlinami a atmosférou.

Jsou klíčovým nástrojem pro experimentální ověřování procesů koloběhu vody a pro určování parametrů vodní bilance v různých typech ekosystémů.